Sunday, 15 June 2014

Richmond Park & Richmond

Voní tady popcorn. Ale to určitě slyšet nechcete a ani to není zrovna to, o čem vám chci povídat. Práce mi nevadí, jde mi i celkem od ruky a člověk se den po dni zlepšuje, ale na víkend jsem se přesto těšila. Volno je prostě volno. Na sobotu jsem si naplánovala výlet do Richmond Parku, kam už jsem chtěla minulý týden, to mě ale schvátila dámská nemoc a navíc celý den pršelo. Vytrpěla jsem úmorná vedra, která vygradovala v pátek naprosto nechutnou teplotou a dusnem, aby se hned vzápětí v sobotu mohlo zase počasí zkazit. Ale holt tak to chodí, klasika.

S těžkým batohem narvaným foťákem, jídlem, pitím, větrovkou a deštníkem a mikinou v ruce jsem vyrazila do zatažena a dusna na vlak do Richmondu. Od nádraží do parku je to teda docela kousek, než se vymotáte přes město, máte toho plný zuby, a pak je to pořád do kopce. Většina lidí si tam vozí zadky autem nebo taxíkem, ale tak kde to jsme? Mě by nenapadlo, že se vůbec do parku dá autem. Takže jsem to absolvovala pěšky. Hned po projití branou Richmondského parku jsem vytáhla foťák, abych ho následně mohla zase zandat, protože se zničehonic zatáhlo a přišel obrovskej slejvák. Nejdřív jsem se chovala jakože nejsem z cukru, ale nakonec jsem si vyhlídla košatej kaštan, a tam se zhruba na dvacet minut schovala. Košatej byl skutečně kvalitně, i za silnýho deště nepropustil ani kapku a já po necelý půlhodince mohla pokračovat v krasojízdě. 


Příroda nádherná, ohromný stromy, kapradiny, náprstníky a další květena, ale pořád tomu nějak chybělo to, kvůli čemu jsem vlastně přišla. Jdu si od kaštanu, který mi poskytl útočiště a najednou první srna. V domnění, že už nic dalšího neuvidím, jsem jí vyfotila asi stokrát, a když už byla ze všech úhlů, pokračovala jsem dál. Tu najednou se přede mnou (za zvuků našeho s Běsem oblíbeného "Oooooooo" jako když najdeme fakt velkýho hřiba) objevilo první stádo. Zkusila jsem, kam až mě nechají zajít, pomalu se přibližovala, a nadšeně si je prohlížela a oni mě. 

Po pár minutách mě vysoká přijala do svého stáda a začala se kolem mě pást a rozprostírat, že jsem nevěděla, co fotit dřív. Postupovala jsem dál po písčitý cestě a jeleni se mnou. Občas se zastavili a zadívali, jestli je všechno v pořádku a pak zase pokračovali v cestě nebo se ohnuli pro další trs trávy. Já nadšená, že si můžu fotit, oni v klidu, že jim nic nehrozí a mohou se dál pást. Abych ale za tu dobu něco stihla, musela jsem stádo opustit. Po dalších několika minutách jsem dorazila k Beverley Brook river, kde pod stromy odpočívaly další kusy. Pak další a další stáda.

Obešla jsem toho strašně moc, ale stále jsem neviděla všechno - vím, že se tam brzy vrátím. Park je skutečně obrovský a vyplatí se tam zajet si na celý den. Hlavně nezapomenout doma foťák, protože co člověk vidí tam, nikde jinde neuvidí. Klasicky je třeba počítat s tím, že jednu chvíli padáte vedrem a další mrznete za deště pod kaštanem, a pak si zase spálíte ksicht, ale to už je taková anglická klasika, co já komu budu radit :D Jediný co mi trochu vadilo, byla ta auta, co se pořád po hlavní protínající silnici přesouvají parkem z jednoho konce na druhý, to mě docela rušilo ten "wild" pocit.. Ale jinak jsem byla spokojená.

Kromě jelenů jsou v parku k vidění i daňci (ty zase příště) a jako v každym větším parku v Londýně taky Andulky/papoušci na stromech, co uletěly svým majitelům a nějak se jim podařilo se rozmnožit :)), krkavci/havrani (?) a kavky! Kavky jsou skutečně všude a všude šíleně vřískají, ale to je prostě příroda.

Cestou zpět jsem se ještě zastavila u Richmond Bridge, jelikož jsem o něm četla, a taky protože všude, kde je voda, tam musím být. Břeh je lemován kavárnami a připomínalo mi to tam nějaký lázeňský město, na nábřeží krásně voněla káva a já měla chuť si tam jenom tak sednout a vychutnat si to úžasný kapučíno s pěnou, která nepropustí ani kostku cukru (pamatujete tu reklamu?:D). No ale nejsem tady na dovolené, snad někdy příště. Místo toho jsem vyrazila zpět na vlak. Doma jsem totálně padla a dnešní program byl více odpočinkovej, o tom zase příště, tady už jsou fotky ..

První vlaštovka .. ehm, srna.
Stádečko
Pasoucí se kolem mě
Teenager
Kolosální úlovek, necelý 3 metry ode mě stál a svejma tmavě hnědejma očima mě hypnotizoval žvýkaje kus trávy
Říčka Beverley Brook, která se všemožně kroutí a je obklopena vrbami
Set cumulusů pro Mrakomora :)


Trocha květeny (ví někdo, co to je?)
Miluju pařátový stromy
Květena podruhé
Výhled ze Sawyer's Hill přes Náprstníky červené na dominanty Londýna
Richmond Bridge a poněkud vylitá Temže 
Richmond

8 comments:

  1. Ach,to je nádhera! Miluju anglickou přírodu :))

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak to jsme dvě :)) Mám teda ráda i tu naší, ale tady je to vždycky všechno takový "větší" :D a uhlazenější ..
      Jinak teda nestačím zírat, pár minut po publikování a hned komentář, jsi rychlík. A pokud jste v Richmond Parku ještě nebyli, vřele doporučuju :))

      Delete
  2. Do.... vím o veverkách, ale o tomhle ne! Jak je tohle možné?! Jinak, moc pěkné fotky samozřejmě. Je vidět, že si užíváš! :P

    ReplyDelete
    Replies
    1. Do..? Nemůžeš vědět všechno že .. co bych pak sem psala, kdybys vše věděla :)) Za pracovní týden se musí člověk nějak odměnit :)

      Delete
  3. Já tam chci takýýýýýý =D Ou máj devl, to je krása! Tam bych se teda s foťákem vyřádila jako už dlouho ne =) Moc závidím =)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak až budeš mít "chvíli", můžeš si udělat výlet, je to vážně nádhera. Těším se na příště, to snad uvidím zase jiný kopytníky :)) a budu moct přinést report ..

      Delete
  4. Miluju Richmond! Strávila jsem tam pět dní :-). Byla jsi na Richmond Green?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Nebyla, stihla jsem sotva polovinu parku, a chystám se zase příště, takže se určitě podívám zase do jiných končin, díky za tip :))

      Delete