Sunday, 13 July 2014

Jaký je rozdíl mezi ..

.. pytlíkem pistácií v Čechách a pytlíkem pistácií v Británii? Oba jsou plný pistácií, světe div se. Ale zatímco v tom českym převažujou prázdný skořápky, v tom britskym převažujou volný oříšky! Pořád mi to nejde do hlavy, jak je to možný. Neřikám, že všechno britský je lepší a zároveň všechno český horší, všechno má svoje pro a proti, ale sakra, proč jsou u nás pytlíky prázdnejch skořápek, když to evidentně jde i líp?!

(Zjistila jsem, že nejlepší čas na psaní článků je neděle večer. Ovšem když mi ten blogový čas něco naruší, tak jako se to stalo teď čtyřikrát za sebou, žádný jiný den v týdnu už to nedoženu. To jen tak pro zajímavost pro mé věrné čtenáře /a že jich je!:D/, co si mi po mailech stěžujou a připomínají, že už by sem taky mohlo něco přistát. Ano, vím, a omlouvám se. Proto se o článek snažím dnes, zkusím bojovat proti nepřízni osudu..)

První měsíc v Londýně už mám úspěšně za sebou a teď už jsem za polovinou toho druhého. Hrozně to utíká, ale pořád se mi zdá, že jsem tady jenom chvíli. Už sem ale patřím. Bylo zvláštní se po měsíci vrátit na dva dny domů do ČR. Jako by všechno bylo stejný, ale zároveň tak moc odlišný, a jako by tam moje místo nebylo, ale přitom tam pořád je. Zvláštní. A pak bylo zvláštní se po takové krátké době vrátit zase sem a zase znovu se začleňovat, i když už jsem byla začleněná před tím. No, necháme moje pocity radši .. na jindy.

Angličtina je lepší a lepší. Už se nestydím mluvit (jako asi prvních pět minut, dýl už to nešlo :D) pořád je moje slovní zásoba o něco chudší, než bych si představovala. Chci něco říct, napadá mě tolik věcí, ale zrovna jedna ta pitomá věc, co potřebuju, nevím, jak se řekne. A to si člověk myslí, buhví co všechno neví. Ví hovno.
Minulý víkend jsem procházkou kopírovala břeh Temže a znovu navštívila místa, kde už jsem jako turista byla. Jenže tahle místa může člověk pořád. Taková relaxace pod London Eye v trávě není vůbec špatná - ale jenom tehdy, když se vám podaří vytěsnit z hlavy hluk pouličních umělců v okolí, což se mi naštěstí podařilo - nasávat mořský vzduch od řeky (neuvěřitelné *in love*), a jedním okem lehce oslepeným slunečními paprsky sledovat líně se točící a uklidňujícím dojmem působící kolo.. V tu chvíli mi bylo tak dobře, cítila jsem se volná a svoje jako dlouho před tím ne. Jako pták, co měl zraněná křídla a drželi ho v kleci, ale konečně mohl odletět. (Dneska je to nějaký emotivní koukám...) Nafotila jsem spousta fotek, takže tomu hodlám věnovat ještě samostatný článek. Coming soon (I hope)..

Tenhle týden byl asi muj nejsilnější zážitek doprovod psiska do psího salonu na ostříhání. Jednak jsem byla označena za psí nanny (ňahaha) a jednak si tam chudinku mojí (ano, mojí!) nechali přes dvě a půl hodiny, a když jsem jí šla vyzvednout, a ještě s ní nebyli hotový, poslouchala jsem deset minut urputné a uši drásající kníkání a kňučení a bránění se všemožně celkové proměně. Když byla hotová, vyrazila ze dveří, div mě neporazila, uplně celá hebká a plyšová. Musí bejt teď v sedmym nebi, protože i když jsem jí před tím dopřávala nejvíc hlazení v rodině, teď je to tak dvojnásob, protože mam fakt pocit, že hladím plyšovou hračku a je to hrozně návykový.
Dnes jsem opět vyrazila poznávat krásy města a zítra plánuju pár pouličních festivalů, koná se tady toho tolik, že nevím, co dřív navštívit a co si vybrat. Teď už ale spát. Dobrou!

*fotky nastřádány za skoro celý pobyt, nemám Instagram (měla bych tam stejně jenom jídlo :D), tak to musím ventilovat jinak :) a popisky asi ani není třeba..

2 comments:

  1. Někdo se má někdo si žije a je to na těch fotkách vidět! A to je jen dobře, že už si po dlouhé době také konečně užíváš! :) Mám radost za tebe :). Ta pizza ovšem vypadá výborně. Tu jsi dělala sama? Mám nápad. Já ti upeču švestkový koláč a ty mně uděláš pizzu :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jo, pizza je celá vlastní, ráda ti jí někdy udělám :) No a švestkovej koláč neodmítnu, to je jasné :))

      Delete