Sunday, 10 August 2014

Seven Sisters & Brighton

Minulý týden jsem uskutečnila dlouho očekávaný výlet za Mírou a Třešničkou do jejich království a s nimi následně na Seven Sisters a do Brightonu. Byla to příjemná změna, i když Londýn mě baví pořád, a jen tak asi nepřestane, trocha čerstvého vzduchu a vůně moře mě nabila na hodně dopředu. Jako by to bylo včera, co jsem se od nich vrátila. A to mám přitom za sebou další pracovní týden, který byl mimochodem extra náročný, ale o tom zase jindy.

Konečně se sešli všichni tři milovníci Británie dohromady


Teď už ale popořadě. V Thakehamu mě v sobotu odpoledne přivítalo počasí pod mrakem, ale během mého ubytovacího procesu se mraky stačily rozfoukat a vykouklo slunce. Byla mi přidělena komnata (později uvidíte, že jinak se tomu řikat nedá :)) a poté následovala prohlídka celého sídla. Po prohlídce se jal mistr kuchař jít vařit a já s Třešničkou jsme se uhnízdili venku v trampolíně a hráli si se psem, kecaly .. a znáte to.

Pozdní oběd ve znamení tří druhů pizzy. Výborný byly všechny, ale sýrová ještě o chlup výbornější. Už jenom ten fakt, že vám někdo navaří, byl sám o sobě výbornej. Najedení jsme vyrazili i se psem na procházku po okolí, do (pra)lesů a luk, sledovaní i kočkou, která to ovšem nakonec radši vzdala.

"A támhle si postavím vlastní dům .." aneb šťastná rodinka, pes included


Nebelvírská společenská místnost? Nechybí harfa, krb, pohodlné sedačky .. Večer jsme se tu sešli po ještě jedné procházce ke kostelu a hřbitovu, odkud jsme se vrátili za tmy, dojedly zbylý cheesecake a dali se do práce s kyvadlem.
Do pokoje, kam jsem byla umístěna, jsem se zamilovala na první pohled! Za hnědejma dveřma nádherná koupelna, bílé dveře vstupní, co se měly tendenci pořád otevírat, pokud jste je nezamkli, takže si je v noci otevřela kočka, co spala celou dobu za nima, a lehla si ke mně do postele. Juhůů, ať žije alergie. Ale tak vzbudila jsem se a rozdýchala to, takže jsem naopak ráda, že mi to nebohé zvíře projevilo trochu lásky :) Kdybych se v noci pořád nebudila a čas na spánek nebyl tak krátký, bylo by to mnohem lepší, ale stěžovat si není na co. Postel měkoučká, s láskou ustlaná .. škoda, že to bylo jen na jednu noc. Ráda na to budu vzpomínat.

Ulehli jsme po půlnoci a další den časně ráno vyrazili na útesy. Pořádně se zabalit a můžeme vyrazit. Naštěstí nám ale počasí přálo a brzy jsme nabalené vrstvy začali odhazovat.

První pohled a první zvěčnění s útesy
Nevědomá romantika. Když se jakože šteluje foťák k samospoušti. Sluší jim to :)
Pokračujeme k majáku
Mimochodem kdy jsem začla psát popisky k fotkám nahoru, když je celou dobu píšu dolu? :D

Nasávání vůně moře a svobody, a blbnutí na útesech, bezpečně samozřejmě
Král světa
Jenom vzlítnout .. na chvíli se mi to podařilo
"Jak to asi vypadá dole?"
"Tu cookie si prostě musíš vzít, to je tradice!"
Bez lidí

A jde se k moři ochutnávat, je-li taky tak slané jako jinde

"Vostrá" Třešně musí mít taky pěkně "vostrou" fotku!
(Vzkaz pro zasvěcené: Skoro jako Holybroom, co? Jenom to mrtvé tělo v písku chybí ..)
Mou neveganskou chvilku vyrovnala Třešně svým vegetariánským burgerem :)

Pořádně se vytlemit a můžeme pokračovat
Zoomem šmírujeme, jestli tam nejsou nazí, nebyli ..
"Já mam ale velký .. maják!"

 Skočila jsem si no.. aspoň člověk vidí, jak při tom blbě vypadá ..

Ta země je fakt kulatá ..
Společná "selfíčka" na závěr (nemůžu se rozhodnout, co je horší, tak dám obě :D) a hurá do Brightonu!

V Brightonu to bylo trošku složitější s focením. Konala se tam zrovna Pride (= lidí tři řitě a uzavřené centrum), takže se nedalo nikde pořádně zaparkovat, až ve vzdálenějším parkovacím domě. Na to jsme ale (mysleli jsme si) byli připravení. Měli jsme s sebou koloběžky, na kterých se podél pláže rychle přesuneme do centra a potom k Brighton Pier. (Kdo nechápe, co to má společného s focením:  Když jedete na koloběžce a dáváte do toho všechnu sílu, co vám zbyla po návštěvě útesů a trávíte rumpsteak, je logické, že kilový foťák necháte radši v baťhou, než na krku, kde by se mu mohlo něco stát. Navíc čas na zastavování a vybalování jsme neměli.) Míra s Třešní mají svoje dospělácký koloběžky a já jsem si vyhlídla jednu nevyužívanou v domě, v domnění, že řidítka pujdou dát nahoru. No nešly. Třešně se jí nakonec hrdinsky chopila, že je prej mrňavá, tak se jí na mrňavý pojede dobře. Dobře se jí asi moc nejelo, ale do centra jsme se nakonec všichni dostali. Po prolezení pár krámů, kde si nakoupili, co potřebovali, jsme zakotvili před Royal Pavilionem v trávě s rychle roztejkající se zmrzlinou a stejně tak rychle jsme jí sežrali. Toho dne („byl otec poněkud neklidný..“ ) bylo skutečně vedro. Kdyby bylo více času, klidně bych do toho moře skočila. Jenže bohužel nebylo. Ale i tak to za to stálo a dost jsme si užili.

Po nakupování a občerstvení jsme se konečně dostali k moři, vlny poměrně veliké, a zamířili na Brighton Pier. Vím, že spousta z vás to zná, ale jsou tu i tací, co ne, takže .. Brighton Pier je molo, na kterym se nachází - ani sama přesně nevím, co - já jsem si to nazvala jako takový mini zábavní park a "dětské" kasino. Uprostřed mola je kasino a na konci různé atrakce. V tom kasinu Třešnička s Mírou tráví rádi svoje chvilky a nedávno se jim tam podařilo vyhrát medvídka. Zvítězit nad hmotou, jak sami říkají, a vytáhnout Brightoňáckýho medvěda robotickou rukou ze spárů automatu. Uvnitř kasina se nesmí fotit, což je hrozná škoda (ale šlo by to, kdyby se chtělo :D), protože vám nemůžu ukázat záběry na ty dva v akci. Jak celí říční hází dvoupence, aby jim vypadl sádrový donut (:D). Je tam tisíc automatů různých druhů, málo vzduchu, hodně lidí, ale každý si tam něco svýho najde a až budu zase v Brightonu, nezapomenu se zastavit.

Takže i já jsem si tam našla něco svýho. Nejsem troškař, i když jsem si vezla s sebou pytlíček dvoupencí, nějak to nebylo ono. Až jsem se uprostřed kasina zastavila u robotický ruky s plyšákama z medvídka Pú, co byli oblečení v dračích kostýmech. Uchvátil mě tygřík, jehož oranžová srst krásně kontrastovala s zeleným dračím kostýmem, že jsem se musela zastavit a povzdechnout, jak je to "kjůt". Míra si zahrát nechtěl, a já tam byla poprvé, tak jsem se do toho pustila. Třešně mi držela drobáky a já se chopila automatu. Prvních pár pokusů nevyšlo (dva první padnou na to, než se to člověk vůbec naučí ovládat), ale 30p za jeden je málo, tak jsem jela dál. Najednou to tygra chňaplo, Třešně i Míra němí, já taky, žádný zvuky okolo, najednou jen slyším tu robotickou ruku jak jede, poslední cuknutí nahoře, tygřík se zakymácí, ale visí dál a najednou už padá a je v "košíku" na výhru. Mňahá. Nečekala jsem ani vteřinu, hned jsem tam pro něj hrábla a všichni jsme ho jako právě narozené dítě s obrovskou radostí přivítali na světě :D.

Tak, a vyhrála jsem si na pár měsíců dopředu. Třešně a Míra ještě zkoušeli své štěstí na jiných automatech, T. vyhrála klíčenku s trollem (a byla chudák nervózní, co že s tim bude vlastně dělat :D) a M. vyhrál kupony, které pak vyměnil za dvě lízátka pro mě a pro Třešni. Ha..

Víc jako dítě jsem si připadat nemohla - na koloběžce, s lízátkem v hubě a plyšákem v ruce a ve slytherinském tričku.. ňahahá! Tak osvobozující!

2 comments:

  1. Nádherné fotky, už se těším, až uvidím Seven sisters já :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vím, reakce po sto letech, takže si toho nejspíš už asi nevšimneš, ale stejně :D
      Děkuju, jsem ráda, že se líbí. A Sestry určitě doporučuju, je to tam nádherný, rozsáhlý a působí to tak nějak osvobozujícím dojmem :)

      Delete