Sunday, 15 March 2015

Jak mi uletělo letadlo, hořelo a další běsy - část první

Tak mě tady máte. Dneska i s dobrodružným (a asi i dlouhým) vyprávěním.

O letadle

Ke konci února jsem měla naplánovaný párdenní výlet do Prahy. Návštěva za Běsem, ale hlavně jsem slíbila ještě jednu polo-pracovní výpomoc. Letenky jsem měla na středu směr Praha a v neděli zpátky směr Londýn. V kavárně vše domluveno, doma s rodinou, která měla ještě tou dobou odjíždět na chatu i se psem, vše domluveno, takže to vypadalo, že nikde není žádný problém a já budu ve středu večer v Praze.
Tohle sice není moje letadlo, ale jako ilustrační obrázek stačí. Foceno na podzim nad Richmond Parkem. Příprava na přistání na Heathrow.
Jo, ale to by nebylo ono, kdyby se něco nepokazilo, obzvlášť když to všechno vypadalo tak dokonale. Sbalila jsem si pár věcí do batohu už večer předem a od rána poklidně (zas tak poklidně to nebylo, cestovní horečka mě přece jen přepadla) pracovala. S prací jsem skončila kolem třetí a ve čtyři vyšla na vlak. Tentokrát mi ani nikdo nestál v cestě, jako to většinou bývá, když přeplněnou ulicí spěchám na naše nádraží, ale přesto už jsem toho za ten den měla dost a chtěla sedět ve vlaku. Když jsem pak konečně těžce dosedla na sedačku ve vlaku, všechno ze mě opadlo a já se uvolnila. Jenže .. moc brzo! Po pár minutách svižné jízdy začal vlak jen pomalu popojíždět. Nikdo nic nehlásil, ale já jsem byla v klidu. Mám přece tak velkou časovou rezervu! Přesně pro tyhle případy.

Brzy se vlak úplně zastavil a my zůstali stát někde uprostřed polí. To už mě samozřejmě napadlo, že by se to mohlo trošku protáhnout a můj let by byl ohrožen, ale pořád mi to přišlo nereálný. Kór když jsme se zhruba po deseti minutách stání rozjeli. Žádný extra rychlosti jsme sice nedosahovali, ale aspoň že se vlak přibližoval cíli. Pak jsme se ale zastavili znova a ještě několikrát se opakoval rozjezd a následné stání, až jsme zůstali stát úplně. To už hlásili, že na vlaku je závada, a poprvé mě zachvátila taková mini panika, že bych to fakt nakonec nemusela stihnout. Kontaktovala jsem mezi tím Běse a mámu, abych v tom nebyla sama, a ti mě na dálku podporovali. Dobře, tak jenom máma, Běs už chudák vyšiloval :D.

Čas najednou běžel tak nějak rychleji a do odletu už zbývala poslední půlhodinka. Nakonec pro nás přijela náhradní "lokomotiva", co nás odtáhla do nejbližší stanice, kde jsme měli přestoupit na vlak, co pokračoval na Gatwick. Nový vlak přijel asi do čtyř minut, ale mně ty čtyři minuty připadaly jako věčnost. Když jsme konečně dojeli na Gatwick, vyběhla jsem neuvěřitelnou rychlostí po eskalátorech a běžela směr Departures. Do dalšího patra jsem vyběhla ani nevím jak a už jsem prosila lidi u rentgenů, aby mě pustili před sebe, protože mi to za pár minut letí. Kdo Gatwick zná, ví, že letiště je to poměrně velké, a než dojdete z bodu A do bodu B, docela trvá. U rentgenu jsem se díky svému spěchu stala ale krajně podezřelá a pěkně si mě tam vychutnali. Odložit všechny věci, zout, vlézt do takové (připomíná mi to stroj času :D) kabiny, nechat se "oskenovat", vylézt z kabiny, nechat se prohmatat, obout, vzít a zkontrolovat všechny věci a pokračovat. Na informační ceduli u mého letu už červeně blikal nápis last call, ale já jsem neztrácela naději.

Nasadila jsem vražedné tempo a vrhla se do davu lidí, co si prohlíželi čokolády, alkohol a další věci v duty free shopech. Dámy, co mi přes mou smrt v očích a neúprosný spěchající výraz, nabízely všemožné voňavky a vzorky kosmetiky, byly skutečně odvážné a doteď se divím, že jsem je v tu chvíli neposlala někam a neodstrčila do regálů. Kličkovala jsem mezi lidmi, co se táhli jak smrad a kufry vláčeli daleko za sebou a mířila snad k nejvzdálenější bráně, co se na terminálu nachází. Cestu jsem si ulehčovala přes takové ty jezdící chodníky, kde jsem si sice párkrát musela zanadávat na kolemjdoucí, ale vypadalo to celkem nadějně.

Uplynulo pár desítek minut od vystoupení z vlaku a mně chybělo jen pár kroků k bráně dvacet pět. Doběhla jsem sice po doporučeném čase uzavření brány, ale letadlo stálo na ploše a do odletu zbývalo ještě několik minut. Rychle jsem před branou předložila svůj pas a letenku a .. pak se mi zhroutil svět. Jakmile už se brána zavře a boarding is completed (Není! Jak může být, když tam nesedím!?), nikdo už znovu bránu otevřít nemůže, natožpak dveře letadla. Takže takovýto, co známe z amerických filmů, je prostě nemožné. Chvíli jsem si představovala, jak vyběhnu prostě na plochu a do toho letadla se dostanu stůj, co stůj, ale stejně by mě akorát vyvedli a asi už bych se nikdy mou častou leteckou společností neproletěla :D.

A tak jsem zůstala sedět u brány na lavičce. Úplně sama. Snažila jsem se zachovat klid a namlouvat si, že se nic neděje. Ale do prdele, kdo by byl v takovýhle situaci v klidu? Po telefonu mě uklidňovala máma a já uklidňovala Běse, toho to vzalo nejvíc. Nakonec jsme se domluvili, že se půjdu vyspat domů a prostě přiletím druhý den ráno. Když jsem se vymotala z odletů a dostala se zpátky do haly (to není jen tak, když vám to uletí, naštěstí jsem chodby Gatwicku znala), zamířila jsem zpátky na vlak. Zpět do Londýna to samozřejmě jelo bez problémů a byla jsem doma na nádraží za krásných pětadvacet minut.

Už jsem si skoro koupila letenku na druhý den ráno, když se věci ještě víc zkomplikovali. Rodina nakonec nikam nejela a pes zůstal doma. Akutně by se jim hodilo, kdybych jim se psem vypomohla, když už jsem tady zůstala. Odmítnout "práci" v Praze ale ani tady jsem nemohla. Jak z toho ven? (Ne, Běsátko, ten rým, co tě právě napadl, sem dopisovat nebudu :D) Nakonec mi nejvíc pomohla ségra s mámou, které se postaraly o pražské záležitosti, i když toho samy měly hodně, a já jsem zůstala v Londýně až do pátku. Koupila se letenka na nejdřívější let v sobotu ráno a já už ve tři byla na cestě.

Poloprázdná hala
Tohle už JE moje letadlo

Cesta byla dobrodružná, protože jsem tentokrát neletěla z Gatwicku, ale ze Stanstedu, který je z jižního Londýna, kde bydlím, opravdu docela daleko. Jen se dostat na nádraží, odkud jede vlak na letiště, trvá dost dlouho. Ale vstala jsem a na nádraží jsem byla hodně dopředu. Společnost mi dělala Starbucks káva, kterou jsem měla rovnou ve dvou baleních a vcelku pohodlně jsem se projela a na letiště se v pořádku dostala. Stansted je mnohem "rozsochatější" než Gatwick a mezi odletovou halou a gatey vás převáží shuttle. Takový metro-vláček. Jedna stanice od rentgenu je ke gateům 1-19 a druhá stanice k těm zbývajícím. Rada pro ostatní, na Stansted si nechte opravdu velkou rezervu. I když samozřejmě na každé letiště se rezerva vyplatí a i když si myslíte, že je dostatečně velká, nikdy není. V Praze jsem přistála v deset (jo, a vstávala ve 2.15, krása), tam už na mě čekal Běs a společně jsme jeli domů.

4 comments:

  1. Tvl, to bych asi zhebla. A kompenzace asi nebude, co? Bych jim to dala sežrat aspoň po nějakym veřejnym mailu - drahám, že měli zamrdlej vlak, a EJ taky, že tě zdrželi tou kontrolou :/

    ReplyDelete
  2. Když na to přijde, tak je člověk ve výsledku rád, že žije a nějakou letenku vem čert, ale zůstat tam sama moc příjemný není. Naštěstí tady zas až o tolik nešlo. Jinak letištní kontrole nemůžeš vyčítat nic, ta dělá jen svou práci. A vlak .. Ty ti můžou říct, že jsi měla využít služeb gtw expressu (jo, 3x tak dražšího), a v podmínkách mají, asi jako všude na světě, že za následné zmeškání neodpovídají. Klasika. Ale aspoň vrátí daň ze sedadla v letadle :D a dráhy nějaké procento z lístků za zpoždění. To je ale tak vše.

    ReplyDelete
  3. Maudě nás ale napíná s pokračováním příběhu =D A tse, prý společnost mi dělala káva ze starbucks a na Anwi na mobilu si nevzpomene =D Každopádně Anwi byla velice potěšena, že Maudě dorazila a udělala si na ní chvilku času =)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Aaa, to si Maude teda fakt dovolila hodně!! Samozřejmě, Anwi dělala také společnost, na dálku, ale dělala. (Nenechala mě usnout ve vlaku xD - co kdyby mi někdo ukradl baťoh nebo kávu že jo, takže děkuji :)) A taky děkuju za doprovod na letiště a pokec :)

      Jinak pokračování po dnešku skoro hotové, jen editor pak přestal spolupracovat, takže mi nešly vložit fotky, tak snad zítra .. :P

      Delete